Den 6

Ráno odjela Jana. Já se pochlapila a vypadla jsem poprvé ráno běhat, do Central parku. Nesmysl, ale úplnej. Všichni tam joggovali jak o život a já byla v křeči, v depresi a v prosvítajícím tílku. Tak jsem to aspoň prošla přes a zase zpátky. Ty rána, to je fakt bolestná zkušenost. Ale bylo krásně. A s vrabčákama si v křoví hrála zdivočelá žlutá andulka, to je ta New York diversity.

A on doma spal. To dělá často, ale málokdy přes16 hodin. Díky Prago Union, na tvou píseň Fialová vstal! Šli jsme spolu přes Central Park do Upper West side a nahoru do všech těch Heights, co tam najdete. Je tam  největší katedrála v USA, St. John the Divine. Je nová, a už teď je ošklivá, nedostavěná a vyhořelá. Vevnitř je to sice docela hezký, ale studený a prázdný. Jdeme ke Columbijský univerzitě, zdravíme Alma Mater sedící na schodech a snažíme se vetřít do místní menzy, bez úspěchu. Nechci vinit ničí IQ.

S kebabem jsme šli ke Grantově hrobce a cestou na obří neogotickou věž kostela v Riverside. Byla zavřená. Přestali na ní pouštět před 10 lety, kvůli útokům. Co kdyby někdo chtěl sejmout nejvyšší kostelní věž v USA a 24. na světě, navíc, když tam je ten největší zvon. Hrozba, achjo. Pokračujeme dál. Grantova hrobka je otevřená každou druhou hodinu, my jsme ale přišli tu první. Chvíli jsme zevlili na mozaikách kolem a pak šli na vlak. To je vejlet, ale je krásně. Jen nic nevidíme zevnitř.

Jedu na Canal st. a do Chinatown, abych se potkala s Kat. Procházíme spolu celou čtvrť, v obchodech najdete kde co. Jdeme do rodinný továrny na zmrzlinu. Z asi 20 příchutí, včetně lichi a panda, si vybírám zelenej čaj. A fakt se trefili přesně - nahořklá chuť přes noc louhovanýho sáčku Jemča se krásně mísí se smetanou a cukrem. Libůstka. Jdeme nakupovat jídlo. To mimochodem seženete v Chinatownu asi nejlevněji z celýho NYC. Nesu si tašku hub a nudlí, omáček a čtvrt kila ruliček lisovaný drtě ze sušenejch jablek. Ten den jsme šli spát v 10 večer.

K večeři byly nudle s houbama a omáčkou a jako dezert ruličky ze sušený jablečný drtě.