Ráno vstáváme brzo, loupeme se ven a jdeme po Museum mile (část 5th Av) na sever. To je dobrý místo, ob barák je muzeum a Central park je přes ulici.
Prohlídka Muzea dějin NYC byla docela rychlá, půlka byla v rekonstrukci, což nám taky řekli až po zaplacení. Většina míst vede jen navrhovaný (plný/studentský) vstupný. Zaplatit míň není vůbec ostuda, ale čecháčkovství jsme nějak nechali v Praze na letišti. Do další výplaty toho budu dost litovat. Ale zpátky k muzeu.
Celej ostrov, kterému se dřív říkalo Manna-hata (ostrov kopců, od toho všechny ty heights) koupili Holanďani od indiánů za pár krabic s skleněnejma korálkama a kožkou. Prej je to celkem vyšlo na cca 24 dolarů. Založili Novej Amsterdam a pak už se jen rozlejzali. Brzo na to prodali celej ostrov Angličanům. Nechci vědět, jak dlouho si to vyčítali.
Docela brzo, ještě když vlastně všude byl Central park a pásli se tam ovce a jeleni, když byla obydlená cca třetina ostrova, si na radnici naplánovali, že město rozdělí na těch 200 ulic a ty protnou 14 bulváry a uprostřed bude velkej centrální park a zásobárna vody. Mimochodem, ještě v 19. století v Central parku pili vodu z jezer a zřejmě nikdo nesekal trávník. Město dlouho zasahovalo jen do části ostrova a zbytek byly jen venkovský sídla pro panstvo, který si tam jezdilo v létě na flákačku, nebo když ve městě řádily epidemie. Bronx je původně Bronk's, asi tak něco jako naše Strašnice. Jediný, co při plánování nechali tak, jak to samo narostlo, je Broadway - stará indiánská stezka. Jako jedna z mála míst ve městě připomíná doby, kdy se tady proháněli indiáni. Wall street se zase jmenuje podle toho, že tam v 17. století vystavěli zeď jako ochranu proti těm indiánům, co se tam proháněli a sem tam přitom podřízli nějakýho bílýho muže. Nomen omen, ale tak nějak to každýmu hned nesepne.
Skoro v každym muzeu najdete nějakěj vzácnej a obdivovanej domeček pro panenky, kterej je nejlíp přesná replika nějakýho vzácnýho a obdivovanýho domu, ve kterým žil nejmíň kapitán Grant. Je to fakt rochu posedlost. Buď jsou ty domečky malý, tj. chodíte kolem a skrz otevřený stěny a krajkový závěsy koukáte na to, jak panenky leží v postýlce a na malinkatym stolečku mají malinkatý džbánečky a talířky a tak. Nebo to jsou to rekonstrukce celých domů zasazených v prostorách muzea – jednotlivý místnosti, ale třeba taky celý části, plůtek a vchodový dveře, takže vlastně vejdete do chodby a koukáte. Prostě takovej zvláštní druh historickýho voyerismu.
Večer jsem se konečně potkala s Ianem, flash back 3 roky zpátky. Šli jsme do baru, kde dostanete – asi jako na jedinym míste v celym NYC – jakýkoli pivo a panáka za $ 3. Tahle čtvrť, mezi Chinatown a East village, byla vždycky chudá, soukali se sem přistěhovalci ze všech možných koutů a jen co se dali trochu dohromady, odešli jinam. Místo nich přišli jiný. Jsou tam obří domy, jedny z posledních ve městě, co maj regulovaný nájmy. Každej developer by si s vděkem a radostí usekl obě ruce, jen aby všechny ty lidi radnice vyštípala někam jinam a oni na tom místě mohli postavit kanceláře a luxusní obchoďáky.
Cestou jsme našli u popelnic dvě krabice knížek. Nějaký týpci stěhovali byt a vyhodili je na ulici. Zajímavý kousky, zapovídal se tam s náma nějakej trampskej bezdomovec z jihu. Prej by si taky nějakou vzal, aby si zkrátil dlouhou chvíli, ale neumí číst. Běloch, cca 40 let. Spadla mi čelist.
V spirit shopu jsme si koupili bílý víno a nalili ho do mojí Nalgene water bottle. Tahle holka už viděla kde co, od rumuskýho moře po ranní přednášky v pátek od 8, ale víno jsem z ní ještě pít nemusela. Šli jsme spolu přes Williamsburskej most do Brooklynu. Je to přechod z office New Yorku do art Brooklynu. Takže na druhý straně už je z mostu tak trochu ocelová duha.
Williamsburg je teď hip. Kdysi centrum undergroundu a všech chudejch umělců, je dneska jednou z nejdražších částí NYC a všechno je to krásný, barevný a šik. Z bejvalejch továren, kde žili na matračce začínající umělci, jsou teď cool loftový byty a galerie.Dost se za to ale platí, žijou tu samí vintage snobíci a pravověrný umělci se zase stěhujou jinam. Přirozenej cyklus, místo postupně vybydluje komerce.
Seděli jsme na molu, z plastový lahve upíjeli rulandský šedý a povídali o tom, jaký to je vyrůstat 3 bloky od místa, kde spadly věže. V tý době to byla jedna z nejbezpečnějších oblastí a jeho rodiče si mohli upracovat zadky, aby zaplatili nájem a školy. Jeho mladší bratr potom od 7 vyrůstal v Queensu. Tenhle drobnej detail může dost dobře být důvod, proč Ian vystudoval scénáristiku na NYU a jeho bratr po půl roce na univerzitě zjistil, že dělat číšníka je větší sranda. Mluvili jsme o tom, jaký to je pracovat 13 hodin denně pro exsupermodelku a snažit se prorazit ve filmu, jaký to je žít s přítelkyní v jednom bytě a jaký to je chtít žít někde úplně jinde, taky co je novýho v Praze, co já, co on, co všechno. Domu jsem se dostala pozdě.
Žít New York. Díky!
