Kočka v dlani

Ležela za zádech v trávě, ruce rozhozený nad hlavu a koukala do mraků. Zavřela oči a nemyslela na nic. Možná jen na to, že bezmyšlenkovitě zavírat oči je mnohem lepší v trávě než v tramvaji.

Odněkud z louky tiše přišla kočka a položila jí hlavu do dlaně. Nestačila se ani leknout a chlupatá koule se obalila pětiprstou chobotničkou.

Kočko, co ti je, že si dáváš hlavu do dlaní?

Vajíčko a děda Mráz

Normálně se najedla, namazala si ještě chleba, snědla kus čokolády, kus koláče, švestky ze zahrady a tak. Každou chvíli měli vyrazit. Jen tak z nudy otevřela lednici a uviděla sýr. Hermelín, to je dobrý, to jí taky chutná a shodou okolností už delší dobu neměla tu čest. Vzala za papírovou krabičku. Ta bohužel neměla už delší čas čest s lidskou rukou a spolu s krabičkou tak vytáhla i přilisovaný skleněný tác. S tácem šlo i plato vajec a marmeláda. Kolize.

Krabička zůstala spolu s tácem k pravé ruce, levou chytla marmeládu (!) a bokem zbrzdila platíčko vajec. Jedno vypadlo a rozmázlo se o horní stranu dvířek mrazáčku, žloutek se pomalu vpíjel do gumových těsnících žlábků. Všechny nestabilní předměty uložila do stabilní pozice a začala zkoumat rozbité vajíčko. Kdyby dvířka byla vyhřívaná, možná by časem vznikla omeleta a bylo by po problému. Problém byl, že nejsou.

Setřela největší díl vajíčka z hrany, ale žloutek se držel uvnitř žlábků, solidní vrstvička. Jedinou možností bylo trhnout dveřmi. Sice nevěděla, co se stane, ale alespoň žlutá hmota nesteče dolů tak snadno. Takže trhla dveřmi. Žlutá hmota se rozprskla všude po dvířkách odshora až dolů a bezprostředně začala zamrzat.

Sakra. Kdyby ji v tu chvíli viděl, neodpustil by si jízlivý komentář.