Vítkovští jesenkáři

Pod Vítkovem závodili hubený malí kluci na oprejskanejch horskejch kolech. Vyšisovaný plátěný kraťasy, odřený kolena a usmolený ksichtíky. Karlínská krev. Tři malí hadráci, kámoši aspoň do konce tunelu, všichni do jednoho ožužlávali smetanovou Jesenku...a já, na desátym kilometru, neměla v hlavě sílu na nic lepšího, než přemejšlet, jak dlouho jim to ještě vydrží... 

Vítkovští jesenkáři jako pokus na odopod. 

PS: Dík patří Honzovi za monitoring trhu a hlídání značky Jesenka.

Koláč z hladký mouky

Když se protáhne sítem, tak prej nehrudkovatí. Tak ji protáhli. Bílej prach se snesl i na poslední krystalek laminátový žuly a nosem vyrazil směrem k plicím. Čmuch mletýho zrní.
Půl kila hladký mouky – odhadem – protože pekáč koláče na sobotu by měl stačit. Taky jenom odhadem. H rukama důkladně mnul teplej prašan a do ticha zamyšleně povídá: 

To je fakt dobrý, jak je ta mouka hladká…a bílá…a je jí hodně...

Vyjetá moučná fetka. Ale koláče má vynikající.

Limit

Já se den předtim asi hrozně nažral hrachu a zapil to pivem. Třema pšeničnejma pivama. Aby sem jako uvolnil ty mozkový závity. Zapomněl sem na ten hrách. 

Ty zkoušky jsem neudělal. Neměl sem sílu...