Den 9

Zámky z Brna. Brněnský zámky.

Ptačí náraz do mostku.

Jdeme se procházet. Nejdřív na jih do doků, potom k megalomanský new yorský radnici, kde si naštěstí nekoupil žádnej suvenýr. A pak po brooklynskym mostě přes řeku do muzea. Každou chvíli prší a my nemáme deštník.

Na druhý straně 

Na brooklynský straně sídlí Watch Tower, kde zřejmě někdo každej den s láskou probírá ty delikátně kýčovitý obrázky, který zdobí i český vydání Strážný věže. Z redakce mají super výhled na vodu, tak jim to v tý práci určitě moc hezky utíká.

Zapluli jsme do brooklynskýho muzea, který se stavělo s tim, že to bude jednou největší a nejlepší muzeum ever. Nějak se jim to nepovedlo, ale jinak je to moc hezký obří a poloprázdný muzeum. Umění potřebuje prostor. 

Bohužel mají jedno patro v rekonstrukci, zrovna to mohlo bejt zajímavý. Jinak tu najdete klasickou galerijní směsku, včetně několika domů a domečků pro panenky, dokonce v provedení čtvera ročních období!

Vagíny, Lady a Linda Lovelace

Právě otevřeli báječnou feministickou výstavu. Kromě pitomý série zdobenejch talířů, který všechny vlastně představovaly vagíny, tam byly krásně zpracovaný medailonky významných myslitelek a vědkyň. Půlka byla věnovaná Mary Wollstonecraft, jedný z prvních bojovnic za rovnoprávnost žen. Měla život jak román od Rosamundy Pilcherový, akorát to s ní neskončilo nikdy dobře. Byl tam taky medailonek Lady Lovelace, která vlastně byla první programátor-ka. Teoretička, ale první. A žena!

FYI Lady Ada Lovelace byla dcerou Lorda Byrona, kterej byl trochu rozlítanej romantik, takže když malou Adu a svou ženu poslal „away“, tak se Adina matka zabejčila a vedla dceru odmala k striktně racionální výchově, zhusta postavený na hodinách matematiky a jiných exaktních vědách. Naštěstí to padlo na úrodnou půdu a takhle slečna už kolem 20. narozenin byla jednou z nejvýznamnějších matematiček svý doby (na konkurenci se neptejte). 

Nezaměňujte vznešenou Lady Lovelace s pornohvězdičku z legendárního filmu Deep Throat, Lindou Lovelace, i když ta určitě taky měla svoje hluboký kvality. 

Na prahu vzpomínky

Večer jsem se potkala s Jackem, jeho krásnou přítelkyní a Jorgem, což bylo hrozně fajn. Je zvláštní, jak jsme stejný jako kdysi a zároveň někde úplně jinde. Seděli jsme v trochu posh studentskym baru na Astor place. Vyprávěli mi, v jakých drogách tady vlastně jeli a jak dlouho jim trvalo si uvědomit, že to tak dál nejde. Každopádně jsme se shodli, že ten podzim v Praze byl vlastně docela zábavná divočina. Vzpomínali jsme na ohňostroj na koleji, všechny ty lidi, společný Díkuvzdání, Vánoce a směšně vysokej počet večírků v Chapeau Rouge a následně snědených smažáků v okolí Václaváku. Ale teď, teď už jsme všichni velký a rozumný.

Přicupitala jsem domu pár hodin po půlnoci. Nikdo tam překvapivě nebyl. Přicupitali pár minut po mně, nadraný jak kachničky. Koukali jsme na střeše na městský světýlka a byla nám příšerná zima.

It ain't over 'till it's over.


PS: Na přání Marka Prchala jsem začala používat fíčuru, který se říká mezititulek. Není to úplně pünktlich rozdělený, ale ať.