Sbal si košík, jedeme do Istanbulu

Den, kdy letim, vstávám nevyspalá.

Ráno, kdy mám odevzdávat spoustu práce, mi bez rozloučení zhebnul disk.

Odpoledne, kdy potřebuju vyzvednout věci, jsou nevyzvednutelný.

Tak přesně ten večer jsem letěla do Istanbulu.

Letěla jsem v noci, město svítilo přes mraky a já si připadala, že přistávám na planetě B v souhvězdí Casiopea. Istanbul je velký město, ale ještě pořád tady lidi nosí košíky na hlavách, což je dobrý proti hrbení.

Prošli jsme část bulváru Istiklal Cadesi, bulváru Nezávislosti, kde si můžete svobodně vybrat a koupit kousky kterékoliv ze světových značek. Jsou to vlastně turecký Příkopy. Vzhledem k tomu, že většina hadříků má na cedulce označení Made in Turkey, představuje bulvár vlastně především lokální produkci.

Bydlíme kus za náměstím Taxim, nejmodernější části Instabulu. Stejně jako u nás po půlnoci nejede metro, takže jdeme pěšky. Cestou obdivujeme dvě roztomilé kočičky, ale jen chvilku. Přijelo auto, ženská stáhla okýnko a beze slova po nich hodila plnou láhev vody. Usmála se na nás, jakože „souznění“ a odejela. Začíná to dobře!