Je to jako nosit cukr po Istanbulu
Ráno jsem zvolila dost
pomalej loading. Vyrazila jsem na Taxim, prošla kus bulváru Nezávislosti a potom
rovnou do postraních uliček, kde to vůbec nežije, ale o to víc je to naučný.
Podařilo se mi prokličkovat až ke galerii Moderního umění na východním
cípu. První mešita a tak. Cestou jsem se nechala zlákat obchodem KOSKA, kterej
vypadal jako zapadlej krámek s tureckym medem (lokum). Protože to všechno
vypadalo báječně, koupila jsem hned několik půlkulových krabic. Ty jsem
samozřejmě musela tahat až do večera všude s sebou. Taková blbost. KOSKA
je všude, a všude vypadá stejně zapadle.
Opuštěný město
Prošla jsem podél pobřeží
a zašla do rybárny, která byla v tu dobu ale skoro úplně prázdná. Víc tak
vynikla oprejskanost vybydlenejch domů ve městě, kde jinak bydlí hlava na hlavě.
Prošla jsem až na konec starýho přístavu, nikde ani noha, jen pár místňáků a
spousta koček. Invaze. V jedný ulici na mě čumělo dvanáct černejch hlaviček.
Kočky jsou v Istanbulu královny. Nesou se ulicema a nic, včetně aut, je nerozhází.
Psi jsou spíš vyhladovělý ošuntělý dinosauři, slepá větev evoluce městskýho zvířete. Pomalu jsem se začala orientovat na sever. Procházela jsem skoro
úplně opuštěnýma čtvrtěma – někde to byly ulice plný lustrů, jinde skleniček
nebo nábytku. Pravidlo spolupracující konkurence - soustava ulic plných obchodů
s lustry dohromady vytvoří největší nákupní centrum ve městě, a Turci to mají rádi "hezký".
Zabijeme
Všude je prázdno a
zavřeno, protože jsem přijela uprostřed týdenních oslav založení republiky. Tatíček
Ataturk (tj. Otec Turek, ne otec Turků, jak se má všeobecně zato) je všude. I
pokrok potřebuje trochu tradice a propagandu. Slaví se jídlem, takže jsem
svědkem různých výjevů - zabíjení zvířat přímo na ulici nebo povalující se pytle s vnitřnostma. A tak.
Nejzajímavější byla asi
část jihozápadně pod Taximem. Najdete tu celý řady polorozpadlých domů, kde je
vidět špína a snaha o čistotu ve špíně. Děti na sebe střílí z pistolí, ale tady to najednou není ani vtipný ani hra. Někdo se na mě směje, někdo ne,
jeden zmetek po mě chtěl hodit petardu. Chtěl se ukázat, upřímně se u toho na mě smál... a co mě vyděsilo víc, jeho táta taky.
Opijeme
Dobehlala jsem se zpátky.
Večer probíhaly akademické debaty a gin s tonikem.
Sladká tečka jako
z tureckýho medu. Zítra ze mě bude normální turista.
Žádné komentáře:
Okomentovat