Jetlag. Šla jsem spát v českých 5 a vstala v amerických 6. Venku pořád pršelo a byla mlha. Vyrazili jsme do města. Ve frontě do galerie (!) mi jeden černoch dal svoje cd, osobně podepsané a s věnováním. Až po pár vteřinách mi došlo, že to nedělá z lásky. Dala jsem mu dolar. Z jeho výrazu bylo jasný, že to bylo asi nejmíň, co dostal za poslední půlrok. I tak mi slíbil, že bude slavnej. Mám první suvenýr.
Skončili jsme v Central parku, kde jsme se přibloudili k jednomu chlápkovi, co si tam v japonskym altánku hrál na bubny. Prej to má težký, v práci, doma se ženou a tak...tak jsme bubnovali s nim, aby to jako bylo lepší a pak jsme šli domu. Hrozně pršelo. Pán, co v tom sprchometnym dešti běžel kolem jezera, vypadal jako vystřiženej ze zenovýho žurnálu. Až po chvíli začal na svoje i newyorský centrální plíce naplno řvát FUCK, FUCK, FUCKING SUCKING RAIN!
Večer jsme šli do Birdlandu, kde se čas od času hraje nejlepší jazz ve městě. Nechtěli nás pustit sednout si k prázdným stolům, dokud každý nepřiplatíme ke vstupu 30 USD dalších deset. Kupčení s křesílky, hrozný.
Pořád mám pocit, že jsem v Londýně.
Žádné komentáře:
Okomentovat