Den 3

Je pátek a je vedro. Vyrážíme na pláže na Sandy Hook. Nestihli jsme dopolední trajekty a tak čekáme v dětskym parku. Kluci čekaj bez trička. Zbytek parku evidentně čeká na policajta, aby nás seřval.

Trajekt jede podél Manhattanu na jih, kolem sochy Svobody a dál směrem na New Jersey. Kotvíme v městečku XY, obrácený tváři New Yorku: jednopodlažní bíle natřený dřevěný domky, národní vlajky na zápraží, posekaný trávníky a bába s dědkem na kolech, on má kšiltovku, ona růžové triko s vlajkou přes prsa. Jinak tu chcíp krab. Amerika!

Taxikář má dobře přes 80, na sobě bílý kožený rukavice, bílý včelařský klobouk a bílý hábit nejasnejch tvarů. Slibuje, že nás odveze na nejlepší pláž v okolí. Zpátky nás vezme jeho kolega, on končí ve 3. Náš přední cynik vtipkuje, jestli jakože úplně?

Pláž je mazec. Oceán, písek, klid. Zapomněla jsem doma plavky. Nikoho to nepřekvapuje. Jana a Honza odešli na záchod a vrátili se za 3 hodiny, opilí. My stavíme hrady a sněhuláky z písku, topíme se ve vlnách a celkově je to docela prča. Bavíme se s chlápkem odvedle, co vypadá jak z MASHe. Vypráví, že bydlí kousek od pláže, cca hodinu autem. Když má čas, tak 3x do týdne, koupí balení piv a jede koukat do moře. Nikdy nebyl mimo Státy a přesně ví, že voda dál něž před jeho židli nevyleze. Jsme 2 metry za jeho červenou linií, takže přikyvujeme a jdeme se koupat. 

Voda nám mezitím smetla celý stanoviště. Mám oceán a písek v objektivu, neostří. Už nikdy nebude ostřit. Jeho Praktika si taky trochu lokla a prakticky to vzdala. Oblečení, ručníky, všechno je plný mokrýho písku. Hlouček bab má problém s tim, že mokrou houskou krmíme voděodolný racky, podle nich to není right. Jasný.

Večer se plavíme zpátky. Jsem spálená, unavená a plná písku. Po citovym vydírání ve stylu „jsi dárek na její 21. narozeniny“ se vydávám do města. Spocenej studentskej byt, spousta pištících lidí těsně přes odchodem do klubu. Nenápadně si otírají nosy, asi rýma. Odřezáváme se s pár lidma od skupinky a jdeme na Washington sq., kecáme o politice, ekonomice a o tom, že práce v NYC je těžká. Je pátek 1 ráno a spousta lidí je v práci, od rána, bez oběda nebo placených přesčasů. Taky tak trochu vydírání.

Zítra se podívám po nějakym objektivu, tenhle už je za zenitem.